„Odjeď do cizí země, jinak se jazyk nenaučíš.” Možná jste podobná doporučení již slyšeli opakovaně. Znějí poměrně logicky. Cizí jazyk si osvojíte v cizí zemi. Jak ale ukazují mnohé vědecké studie, není to tak jednoduché, jak se může zdát. Pojďme se podívat proč.
Julie v Egyptě
Julie je Britka, která se v 70.letech přivdala do Egypta. Bylo jí 21. Její muž uměl anglicky dobře, ona arabsky vůbec. Stalo se však nečekané. Devět dní po přistěhování byl Juliin manžel povolán do vojenské služby. Julie tak strávila 45 dní pouze ve společnosti manželových příbuzných, kteří anglicky neuměli ani slovo.
Studie zkoumá, jak se to stalo, že Julie, která nikdy před tím ani potom neprošla formální výukou arabštiny, byla po 45 dnech schopná se základně domluvit, po 6 měsících obstojně konverzovat a po 2,5 letech dosáhla úrovně rodilé mluvčí.
K Julii se ještě vrátíme. Teď se ale podívejme na příklad z opačného spektra.
Wes na Havaji
Přibližně ve stejné době jako Julie, se na americké Havaji usídlil japonský imigrant, jež si nechal říkat Wes. Wes byl velmi přátelský a v novém bydlišti se poměrně snadno integroval.
Wes měl obrovský dar domluvit se, jak říkáme, rukama nohama. Jazykově si vystačil s absolutním minimem. Gramatické chyby, ani silný akcent mu v komunikaci nijak nepřekážely.
Během tří let, kdy se účastnil studie, byť naplno ponořen v prostředí americké Havaje, v angličtině neudělal vůbec žádný pokrok.
V čem spočívá úspěch Julie?
Podle tvůrců studie nelze Julii upřít jazykové nadání. Studie si však všímá také její strategie v začátcích. Uvádí, že během oné 45 denní manželovy vojenské služby si Julie vedla sešit. Zapisovala si obraty, které jí byly pro komunikaci s příbuznými užitečné. Zapisovala si zejména celé fráze a idiomatické výrazy. Později se v nich snažila vysledovat gramatickou strukturu a své poznatky aplikovat v praxi. Chyby v následné komunikaci ji ukazovaly slepé uličky. Zpětně tedy vlastní věty opravovala a přepisovala. Jinými slovy, Julie v době krize zvolila opravdu proaktivní přístup k učení jazyka.
Po čase začala používat arabštinu nejen mimo domov, ale i jako první jazyk pro komunikaci s manželem a jejich dětmi. V době studie v 90.letech učila Julie na univerzitě v Egyptě angličtinu. Když 13 nezávislých posluchačů zkoumalo její výslovnost a přízvuk, 8 z nich nepoznalo, že Julie není rodilá mluvčí arabštiny.
Proč je snadné skončit jako Wes?
Totální imerze, anglicky total immersion nebo také úplné ponoření, úplné obklopení se jazykem, na které se obvykle při jazykových zahraničních cestách spoléhá, má své jednoznačné limity.
Julii bylo 21, měla skvělé jazykové „ucho” a extrémní výchozí podmínky, které díky svému vnitřnímu drivu proměnila v proaktivní přístup v jazyku. Přesto ze studie vyplývá, že se nikdy nenaučila arabsky číst, ani psát.
Mnozí jazykoví cestovatelé nemají výchozí podmínky tak příznivé jako Julie. Často tedy ve výsledku mají spíše blíž k Wesovi. Domluví se v situacích, které jsou pro ně významné. V nich se naučí vyjadřovat úsporně a efektivně. Tak zvaně si vyšlapou svoje cestičky. A pak už je nic již nenutí piplat se s jemnějšími jazykovými prostředky.
Co můžete udělat místo odjezdu do zahraničí
Otázka zněla, zda musíte odjet do zahraničí, abyste se naučili cizí jazyk. Odpověď zní: Ne, nemusíte. Jak vyplývá ze dvou uvedených studií, cizí země vám automaticky nezaručí podmínky, v nichž si cizí jazyk osvojíte. I v cizí zemi vám může cizí jazyk snadno proklouznout mezi prsty. Co tedy můžete udělat místo odjezdu do zahraničí, a to již dnes?
1) Můžete si zkusit najít anglický podcast podle vašeho gusta a začít s každodenním poslechem.
2) Můžete si najít učební web, který vám vyhovuje a budete se k němu rádi vracet.
3) Můžete si začít vést sešit na své anglické učení.
4) Můžete si vylepšit výslovnost poslechem hudby.
5) Můžete si vést záznamy, poznámky či sebereflektivní deník v angličtině, či můžete mixovat češtinu s angličtinou.
6) A nakonec vlastně můžete odjet i do té cizí země, abyste si všechno otestovali a nabrali nový drive. Proč by ne.