Věčný začátečník je už téměř terminus technicus. Nazýváme tak dospělého studenta, který se k angličtině opakovat vrací, ale pokaždé jen na chvíli. Než se přehoupne přes kritickou fázi, tak se v tom celém ztratí a vzdá to. Za čas to vyzkouší znovu s opakovaným výsledkem.
Věčným začátečníkům se věnuji hodně. Je to moje nejoblíbenější skupina. Často totiž stačí jen naťuknout trochu jinak a pokrok nastoupí velmi rychle.
V dnešním článku shrnuji, co jsem se o věčných začátečnících naučila, a definuji 3 zlatá pravidla věčného začátečníka.
Pravidlo 1: NAJDĚTE SI CÍL, KVŮLI KTERÉMU BUDETE CHTÍT VSTÁVAT VE 3 RÁNO A BĚŽET SPRINTEM
Tento vtipný obrat jsem si vypůjčila od Bohdany Goliášové, expertky na podporu rukodělných tvůrců. Vystihla v něm totiž něco velmi důležitého. Mít cíl není o tom ušít si na sebe bič v podobě dobře rozplánovaného kalendáře, chytré aplikace či cedulky na ledničce. Skutečný pokrok přijde teprve ve chvíli, kdy vám váš cíl bude dávat hluboký smysl a bude rezonovat s vaší osobností.
Dám vám příklad. Jsem odjakživa neběžec a veskrze nesportovní typ. Letos jsem ovšem nakonec běhat začala. Pohodové 3 km pětkrát týdně ráno lesem mi hodně sedly. Po čase jsem k běhání přivedla i svého muže a začali jsme běhat spolu. Muž navrhl, že bychom mohli běhat rychleji a delší trasy. Rád sledoval svůj pokrok na chytrých hodinkách. Mít lepší čas byl pro něj cíl, kvůli němuž by i běžel sprintem. Ne však pro mě. Lepší čísla na hodinkách mě k lepšímu výkonu opravdu nepřiměly. Muž, než aby mě vlekl v závěsu za sebou, se mému tempu raději přizpůsobil. Přesto jsem s ním po pár týdnech začala běhat delší trasy a rychleji. Jak to? Trochu jsem totiž experimentovala s definicí svého cíle. A nakonec se mi podařilo cíl pojmenovat tak, že bych kvůli něco opravdu možná i ve 3 vstávala. Rozhodla jsem se své běhání pojmout jako trénink na pouť do Santiaga de Compostely. Běžím 722 km a chci je doběhnout do konce roku 2020. Nesleduji přitom čas na hodinkách, ale sebe na mapě. Z obyčejného běhu jsem si udělala výpravu a zafungovalo to skvěle.
Cíl tedy primárně nejde hledat vně sebe. Hledejte ho na mapách, ve svých dávných snech, v oblíbených filmech či hudbě. Plány a konkrétní, měřitelné cíle jsou vždy až druhé v pořadí.
Pravidlo 2: UČTE SE TOHO VÝRAZNĚ MÉNĚ
V dnešní době vskutku není problém dostat se ke kvalitním materiálům. Větší problém je co si vybrat, aby to dávalo smysl.
U věčných začátečníků platí o to víc pravidlo méně je více. Chápu, že z minulosti můžete mít pocit, že angličtina znamená nekonečné seznamy sloves, tři či dokonce více minulých časů a pak ještě ta hrozná výslovnost. Vězte však, že v angličtině (na rozdíl od češtiny) se dá vystačit skutečně s málem.
Naučte se dobře takových 300 základních slov. Pro vyjádření přítomnosti, minulosti a budoucnosti si osvojte tři základní gramatické struktury. Naučte se obraty, které vám pomohou zahájit, rozvinout a ukončit komunikaci. Zautomatizujte si jednoduché, univerzální reakce. V angličtině je poměrně snadné vyjadřovat se efektivně prostřednictvím jednoduchých vět.
Chce to jen trochu cviku a odvahy.
Pravidlo 3: UČTE SE ŽIVÝ JAZYK, NE JAZYK UČEBNIC
Jako věční začátečníci jste toho zažili asi už hodně. Většinou i nějaké to znechucení.
Jak jsem psala na začátku, pokrok u věčných začátečníků často přijde, když se trochu změní přístup k jazyku.
Já ráda nechávám studenty experimentovat s tím, co již umějí. Většinou se totiž přijde na to, že toho neumějí vůbec málo. Ráda pozoruji studenty ve chvíli, kdy přijdou na to, že rozumí souvislému textu, jsou schopni převyprávět příběh, natočit vlastní audio, sledovat filmy.
Slovíčka a gramatiku je potřeba co nejdříve uvádět v život. Leckdo řekne, že to jde uskutečnit pouze výjezdem do zahraničí. Z mojí zkušenosti je to ale spíše naopak. Začátečník se mnohem lépe rozvíjí v umělém, dobře vedeném prostředí, než vhozením do kruté reality.
Mezi učiteli se tomu říká scaffolding (angl. lešení). Učitel vám vědomě chystá takové strategie, které vám postupně pomáhají překonávat bariéry a dosahovat stanovených cílů. Intenzivní práce s takovým učitelem má velký význam zejména pro ty, kteří se k jazyku opakovaně vracejí.
Tak co? Přetnete letos ten koloběh věčných jazykových návratů?