Milé čtenářky, milí čtenáři,

uplynulo 25 let od premiéry kultovního filmu bratrů Wachowských, The Matrix. Zápletku tohoto dystopického dramatu si i po tak dlouhé době určitě vybavíte. Neo je počítačový hacker, který věří, že žije v roce 1999, alespoň tak všechno vypadá: IBM monitory, diskety, inkoustové tiskárny, telefonické budky. Neo se ovšem mýlí a mýlí se i divák. Ve skutečnosti je totiž rok 2199 a svět ovládla vysoce kompetentní umělá inteligence.

To, co dělá Matrix zajímavý, není představa, že svět padne do rukou strojů. Taková myšlenka nebyla nová ani v roce 2000, ta sahá minimálně ke Karlu Čapkovi. Matrix je zajímavý tím, že jde o velký kus dál. Metafora, kterou nabízí, nezobrazuje přeměnu lidí na zdroj práce, nýbrž na prostý zdroj energie. Zde se lidé stávají pouhými bateriemi; zotročenými, připoutanými, spícími kusy hmoty.

Dystopicky a znepokojivě, avšak dosti originálně je řešena i praktická stránka věci. Aby se lidé novému účelu nevzpouzeli, jejich spící mozky zaměstnává vysoce propracovaný počítačový program Matrix. Tomu se daří vytvářet natolik přesvědčivou iluzi starého světa, že není důvod se z ní probouzet. Jenže pak se něco stane, do hry vstoupí Neo a Matrix začne dostávat trhliny.

Čeho jsme si nejspíš ve filmu před 25 lety nevšimli a proč je dobré si toho všimnout teď, o tom je dnešní newsletter.

Nedystopické čtení přeje,

Klára Pirklová

P.S. Ročně mluvím asi na 15 konferencích a jiných eventech. Pořádáte nějaký zajímavý event? Ještě mám nějakou kapacitu. Pojďme se bavit: info@klarapirklova.cz

 

Metafora programovatelného lidského mozku

Čeho jsme si nevšimli? Zkuste si vybavit ikonickou scénu: Neo se poprvé ocitá na palubě Nabukadnezara a je Morfeem vyzván k souboji v karate a jiu-jitsu. Neo oponuje, že ani jedno neumí, to se ale nejeví jako problém. Operátor připojí Neův mozek kabelem k tréningovému programu a karate i jiu-jitsu do něj nahraje. Neo následně ohromuje posádku Nabukadnezara svým nově nabitým bojovým umem.

To, čeho jsme si před 25 lety nevšimli, je obzvlášť silný důraz tvůrců filmu na možnosti lidského mozku. Mozek v Matrixu se neučí, nýbrž programuje. Není integrální součástí bezvládného těla, nýbrž entitou s vlastní existencí. Není tedy jen důležitým orgánem, spíše tu plně nahrazuje to, co dělá člověka člověkem. Lidství v Matrixu nesídlí tradičně v srdci, ale v orgánu, který se nejvíc podobá výpočetním technologiím – v mozku.

Fakt, že si posunu od srdce k mozku všímáme více teprve v době prudkého rozvoje generativní umělé inteligence, zřejmě není náhoda. Filosof Floridi ve svém článku dobře dokládá současnou tendenci umělou inteligenci polidšťovat a naopak lidská specifika nahrazovat těmi technologickými. Jako bychom společně stáli před zrcadlem. Tam, kde je odraz technologií příliš abstraktní, tam jej doplňujeme odrazem vlastním a naopak.

 

Proč je Neo Vyvolený?

V Matrixu je zdánlivě neproblematická realita v jistou chvíli narušena. Pár uspaných se navzdory plánu probouzí, osidluje vznášedlo Nabukadnezar a začíná konat. Obdobně jako ve starých mytologiích i oni očekávají brzký příchod Spasitele, připravují cestu Vyvolenému. Morfeus přitom uvěří, že jím je právě počítačový hacker Neo. Proč zrovna on? Co má Neo navíc oproti ostatním?

Ukazuje se, že to, co Matrixu škodí, je Neova nepřizpůsobivost. Neo je hacker, záměrně vzdoruje pravidlům, je nedůvěřivý a je zvyklý běh věcí narušovat. Naplno se to projeví, když je v programu Matrix postřelen a jeho srdce se i mimo program zastavuje. Neo v tu chvíli není sám, je s ním Trinity, která ho políbí a do ucha mu šeptá to, o čem do té doby spíše pochybovala: ty jsi Vyvolený. Posílen její důvěrou se Neovi daří naprogramovaný mozek hacknout. Životní funkce se vracejí a on vstává silnější a uvědomělejší. Lidství se přesunulo z mozku zpět do srdce.

V čem je film Matrix aktuální i v roce 2025?

The Matrix je kultovním filmem po právu. Zrcadlo nastavoval již v době vzniku a nastavuje jej i o 25 let později. Troufnu si říci, že dnes ještě o něco naléhavěji. Proč? Jistě mi dáte za pravdu, že situace ve světě je v posledních letech poměrně nepřehledná. Těžko se rozlišuje, zda se přibližujeme budoucnosti, o níž předchozí generace spekulovaly a jíž se obávaly. Právem se můžeme cítit poněkud ztraceni, ať už se pocit týká víc technologií či geopolitické situace.

Přitom se ukazuje, že jisté vodítko lze hledat právě u autorů dystopických děl. Když se podíváme blíže, vidíme, že naše obavy a očekávání dokázali pojmenovat před desíkami let. Ukazuje se také, že mnohé z obrazů, jimiž si vykládáme současnost, nejsou nijak nové. Obrazy i příběhy se opakují a nezřídka nesou mýtické rysy. Může být užitečné takové rysy identifikovat a učit se je vnímat například v promluvách politiků či CEOs velkých technologických korporátů.

Hodně se dnes mluví o nutnosti pěstovat kritické myšlení. Možná není špatný nápad udělat si filmový večer a dystopické pocity narušit právě takovými filmy, jako je The Matrix.

—-

Tohle je EdTech Newsletter, pravidelné psaní do e-mailové schránky o technologiích ve vzdělávání a o všem, co k tomu patří. A já jsem Klára Pirklová, autorka tohoto newsletteru a také EdTech researcherka, speakerka a troubleshooterka. Dnešní newsletter odchází na necelých 5000 e-mailových adres.

 

Zvu vás:

Čtete EdTech newsletter rádi? Archiv najdete zde.

PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NEWSLETTERU.

Tématem newsletteru jsou trendy ve vzdělávacích technologiích, lektorské i digi tipy, online vzdělávání. 

Jste úspěšně přihlášeni k odběru newsletteru.