Milé čtenářky, milí čtenáři,
v poslední době se mi o umělé inteligenci píše nesnadno. Mám podobný důvod, který kdysi identifikoval Tomáš Akvinský ve svých středověkých spisech. O některých věcech je lepší mluvit s konkrétními lidmi a svá slova přizpůsobovat nastalé situaci (jako to dělali Sokrates či Pythagoras). Je to lepší než doufat, že se informace vepíší na tabuli lidského vědomí tak, jak je zrovna potřeba. V aktuálních tématech jako AI ve vzdělávání nic jako tabula rasa není. Vždy už se pracuje s nějakými očekáváními, a ta, zdá se, dělají celkem paseku.
Scio minulý týden vydalo výsledky výzkumu mezi českými a slovenskými učiteli. Výzkum se zaměřil právě na postoj učitelů vůči AI, jejich očekáváním a praktickému využití. Na výsledky se lze dívat dvojí optikou. Buď jsou učitelé opatrní a s implementací do pedagogické praxe vyčkávají, nebo se už jasněji ukazuje, že využití AI ve vzdělávací praxi je navzdory očekáváním vlastně celkem omezené. Scio interpretuje výsledky výzkumu spíše optikou vyčkávání. Hovoří na jedné straně o zvídavosti učitelů, na druhé straně o obavách a nejistotě. Data však naznačují, že to není jen vyčkávání. Naznačují, že očekávání učitelstva a ještě výrazněji vedení škol jsou zkrátka výrazně vyšší, než možnosti samotné praxe.
Obdivuji své kolegy a kolegyně z veřejné správy a z univerzity, kteří na sebe přijali roli majáku, jež v tématu AI udává směr. Nemít takové hlasy by bylo společensky neodpovědné. Ale rozhodně to teď, když už jsme všichni trochu vystřízlivěli, není vůbec snadné. Informace o nejnovějších pokrocích se totiž čím dál častěji mísí s ostrou kritikou, očekáváním brzkého zmrazení investic do vývoje AI či zřejmým odstupem, který zaujímají sami vývojáři.
Dnešní newsletter je mozaika různých hlasů, jež naznačují, kam se budou debaty kolem AI ubírat v následujících měsících. Co je jisté, ten směr se mění.
Kritickému myšlení zdar,
Klára Pirklová
Experti na AI vyzývají ke kritickému myšlení
Algoritmus LinkedIn mi servíroval čím dál více příspěvků na jedno brdo. Mezi řádky znělo něco jako: Když se budete více snažit, AI vám zachrání… povolání, volný čas, vaši budoucnost, budoucnost vašich dětí atp. Začala jsem tedy aktivně ignorovat tento styl úvah a reagovat na příspěvky s trochu jinými narativy. Světe div se, zeď mého LinkedInu už není tak nudná a při čtení doporučených publikací zase cítím to staré dobré chvění. Učitelé češtiny a mediální výchovy tomu chvění říkají kritické myšlení. Já tohle chvění dobře znám ze studií filosofie a říkám tomu stejně, philos sophia, láska k moudrosti.
Takový typ knížek, u kterých se chvíli nahlas smějete, chvíli přemýšlíte a pak čtete dlouho do noci, doporučuje třeba vedoucí Katedry počítačové vědy na Berlin School of Economics and Law, Dagmar Monett Diaz, která generativní AI vtipně tituluje jako degenerativní AI. Skvěle se čtou i publikace na doporučení Luciana Floridiho, vedoucího centra Digitální etiky na Yale University.
V posledním měsíci jsem se po nocích a brzkých ránech pročetla dvěma novými knihami. První je z pera datové vědkyně Gry Hasselbalch, název zní Human Power: Seven Traits for the Politics of the AI Machine Age. Druhou napsal univerzitní učitel psaní John Warner, jmenuje se More Than Words: How to Think About Writing in the Age of AI. Obě knížky mají jedno společné. Ukazují, že narativ musíte se více snažit, aby… je v řadě ohledů chybný. AI některé procesy zkrátka nahradit neumí. Neumí přemýšlet, nedokáže rozvíjet intuici, humor, lidskou blízkost, vztah.
Nikdo z výše uvedených odborníků není úplný ignorant, všichni si uvědomují, že AI se bude dále rozvíjet, bude čím dál více prostupovat lidskou činností a bude třeba se s různými formami AI naučit žít. Současně však odmítají jakýsi spásný narativ, který slibuje, že AI zásadním způsobem promění… vzdělávání, univerzitu, vědu, společnost, dosaďte si. I kdyby, tak to nikdy není bez odporu, bez podivností, paralelních forem fungování (jako při přechodu orální kultury na psanou) a ve výsledku jádro stejně zůstane (stále se vracíme k antickému ideálu vzdělávání).
Z českým expertů je zajímavý ke sledování Josef Šlerka, vedoucí Studií nových médií na FF Univerzity Karlovy. Jeho kritické memes mají neodolatelné kouzlo.
Vyhajpovaná očekávání versus Gartner Hype Cycle
Očekávání vůči novému modelu ChatGPT 5 byla na začátku srpna 2025 tak napumpovaná, že se dalo čekat, co přijde. Ihned po spuštění přišla vlna humorných memů s tím, co všechno nový model se schopnostmi držitelů titulu Ph.D. neumí: spočítat R ve slově raspberry, nakreslit mapu Evropy, aniž by tam nějaký stát byl dvakrát apod. Humor se mísí s o něco většími fuck-upy etického, ekonomického a politického typu:
The internet never really forgets, not even your conversations with ChatGPT, ukazuje Pradeep Sanyal.
Trump doesn`t want „woke AI“ in the US schools, říká Rose Luckin.
Real-life teachers`s experiences with AI in Australia are different that expected, ukazuje Neil Selwyn.
South Korean AI Digital Textbook experiment has come to an end, píše Hyeon-Seon Jeong.
Poor teacher prompting is not the problem, říká Janine Arentes.
Různé signály poukazují, že už jsme za největším hypem. Martin Kapa z Deutsche Telecom cituje Gartner`s Hype Cycle for Artificial Intelligence: „GenAI se teď nachází ve fázi deziluze: navzdory vysokým investicím jsou generální ředitelé často nespokojeni s návratností investic kvůli nerealistickým očekáváním, nedostatečným dovednostem a problémům s řízením.“ (Přeložil DeepL.)
Sorry, not sorry
Kritický pohled mě uklidňuje. Být kritický dle mého úsudku neznamená automaticky, že je dotyčný jakýsi neo-Luddita. Jsem kritická, ale nebořím ani stroje, ani nápady jiných lidí, ani úsilí těch, kteří se snaží ukázat učitelům, že se není čeho bát.
Taky si myslím, že se není čeho bát, tedy pokud budeme mít realistická očekávání. Nebojím se o děcka, ani o učitele, ani lektory, ti si svůj styl dříve nebo později najdou. Nebojím se o politiku Evropské unie, ta je postavená na dobře rozvinuté kritické reflexi. Jediné čeho se bojím, je nereflektovaný diskurz, který, jak známo od Foucaulta, není produkovaný jednotlivci, nýbrž je výsledkem kolektivního, nereflektovaného konání.
Bojím se té nereflexe, nedostatečného pohledu do zpětného zrcátka. Bojím se nudy, přílišné standardizace, přehnaného spoléhání na data. Bojím se, že nějak zapomeneme na to, jakou sílu mají humor, vtip, podivnost, radost z objevování, co vlastně znamená láska k moudrosti. Bojím se, že ve veškeré snaze národních vzdělávacích politik zapomeneme na to, že cílem vzdělávání není ani automatizace, ani personalizace, ani individualizace.
—-
Tohle je EdTech Newsletter, pravidelné psaní do e-mailové schránky o technologiích ve vzdělávání a o všem, co k tomu patří. A já jsem Klára Pirklová, autorka tohoto newsletteru, holka z e-learningu a máma 4 školáků. Dnešní newsletter odchází na 5200 e-mailových adres.
Co stojí za pozornost
Lektorujete a chcete si udělat pořádek v e-mailu, zlepšit své dovednosti v time-managementu a projektovém řízení? Koukněte na nový projekt, který připravujeme s mým synem, Podzimní škola: Lektorské miniprojekty.
V letošním roce také naposledy otvírám přihlašování na kurz Learning design pro učitele a lektory. Srpnový kurz sklidil skvělé reference.
Máte-li dotazy k jednomu či druhému, napište mi: info@klarapirklova.cz