Milé čtenářky, milí čtenáři,
zatímco zprávy z politiky jsou opravdu pestré a lidé se oprávněně ptají, zda už mohou začít křičet, mikrosvět vzdělávání se se začátkem r. 2026 nijak zvlášť neotřásá. Naopak, zdá se, že inovace, které přišly před 3 lety s generativní umělou inteligencí (AI), se konečně začínají usazovat a získávat konkrétní tvář.
Čerstvý report Digital Education Outlook 2026 od OECD ukazuje, že klíčová otázka, kterou si v roli vzdělavatelů pokládáme, už nezní, jaký máme k AI zaujmout postoj. Diskuze se velmi zřetelně obrací ke kvalitě vzdělávání. Klíčová otázka teď zní, jak učit (když víme, že AI už je v tom procesu nevyhnutelně s námi), aby to stálo za to. Nebo možná otázka zní ještě trochu jinak. Jak nežít v nostalgii z minulosti, která už není. Jak nevzdychat po útulných učebnách, kde stačilo mít flipchart a fixy a kde jsme se mohli se všemi pozdravit mezi dveřmi.
Vzdělávání se tedy aktuálně nijak neotřásá, ale to neznamená, že se v tom všem netřeseme my. Otázky, které si musíme pokládat my všichni, ať už ve vzdělávání či mimo něj, jdou totiž hodně na dřeň. Jak neztratit sebe sama ve světě, který nestojí na místě? Jak řídit svou kariéru, abychom dokázali být konkurenceschopní? Jak ustát různé krize? Možná právě teď je správná chvíle začít pořádně křičet a až to všechno vykřičíme, vyhrnout rukávy a pustit se do práce.
V dnešním newsletteru, prvním v r. 2026, najdete aktuální informace i povzbuzení.
Příjemné čtení,
Klára Pirklová
P.S. Otvírám únorovou školu learning designu. Svým charakterem je vhodná pro volnonožce, kteří poskytují vzdělávací služby. Také ale pro učitele a lektory nebo třeba odborníky, kteří z nějaké důvodu vedle své odbornosti i někoho vzdělávají. Oproti jiným svým službám zde více zdůrazňuji navyšování kvality vzdělávání a budování systémů, které skutečně šetří čas a energii (nejen na oko).
Co se teď děje a co můžeme čekat?
Debaty kolem AI ve vzdělávání, jak se vedou poslední zhruba půlrok, jsou pro mě osobně velkou vzpruhou. Nějakou dobu mi přišlo, že AI nedokáže vzdělávání nic pořádného nabídnout, tedy krom písečku pro experimenty těch, kteří experimentují rádi. Poslední půl rok je to ale jiné. Google na jaře 2025 naučil svého chatbota Gemini pracovat v módu Guided Learning (Učení s vedením), což je první systematický pokus přiblížit chatbota personalizovanému tutorovi. Konkurenci to nenechalo v klidu a podobný mód má už i Claude či ChatGPT. Google šel ale ve snaze personalizovat učení ještě dál. Vývojářům dal k dispozici model LearnLM, který je systematicky dotrénovaný na vědeckých poznatcích pedagogických věd. Zanedlouho pak v Gemini přibyla funkce Immersive, která umožňuje na základě jednoduchého textového promptu vytvářet ihned funkční interaktivní studijní materiály (kvízy, flashkarty apod.), a to s nápovědou, okamžitou zpětnou vazbou i analýzou výsledků. To ale stále není všechno.
Společnost Polygence, která se věnuje kariérovému rozvoji anglicky mluvících středoškoláků, na podzim 2025 postoupila ještě o level dál. Vydala svůj model TeachLM, který vyladila na 100.000 hodinách anonymizovaných rozhovorů mezi mentory a studujícími. Vývojáři v tomto případě již nespoléhají pouze na teoretickou podporu pedagogických věd, ale rovnou model nechávají učit se na tom, co se dá nazvat kvalitní pedagogickou podporou.
Uvedené projekty lze považovat za důležité benchmarky (milníky), které ukazují několik věcí zároveň. Zaprvé, vývojářské společnosti začaly vidět v personalizovaném vzdělávání potenciál a jsou ochotné do této oblasti nemálo investovat. Zadruhé, zapojují do vývoje mladé vědce z oblasti pedagogických věd, kteří se nebojí ani náročnějších experimentů. Zatřetí, a to je pro mě asi nejlepší zpráva, zdá se, že tyto projekty se nesnaží nijak nasedat na podobný styl jako globálně úspěšné EdTechové projekty (Duollingo, Khan Academy apod.), ale staví na jiných, odvážnějších základech.
Co můžete udělat hned (i když AI sami nepoužíváte)?
Report Digital Education Outlook 2026 je pohlazením. Ukazuje, kde AI ve vzdělávání funguje už teď, aniž by bylo třeba velkých systémových zásahů. Uvedu pár příkladů, které můžete zohlednit ve své výuce, byť třeba AI ani nepoužíváte. Jak to? Ukazuje se, že studující patří mezi nejsilněji zastoupenou skupinu uživatelů AI chatbotů. Dohledávají si informace, nechávají si vypomáhat s domácími úkoly, někdy na chatboty delegují to, kde se jim nechce přemýšlet (říká se tomu cognitive offloading a je to přirozená tendence bez ohledu na to, zda studujete či učíte). Využít AI ke zrychlení práce je sice přirozené, pro studující to ale nemusí být výhodné. Pokud jim trochu nepomůžete.
Dáváte za úkol napsat písemnou práci (v naději, že k ní nepoužijí AI)? Naději odhoďte a studentům doporučte, ať první draft nepíšou sami bez AI. Lépe se jim téma i vlastní formulované myšlenky budou pamatovat. Pokud pak budou chtít používat AI k nějakému ladění, může jim to naopak být ku prospěchu.
Jiný příklad. Používají studující chatboty k dohledávání informací? Doporučte jim, ať si zapnou učící mód (jak bylo řečeno, je součástí všech velkých systémů), role chatbota se tím promění. Už nebude dávat jednoduché odpovědi, ale bude se doptávat, dávat nápovědy, vést studující k vybavení si toho, co už sami vědí. Tedy z vyhledávání se přepnou do režimu učení.
Na co si naopak dávat pozor?
Na podzim jsem psala nějakých 180 zpětných vazeb pro své studující na VŠ. Zabralo mi to mnoho hodin. Urychlit a zjednodušit psaní zpětných vazeb je přirozená touha učitele, který hodnotí formativně. Vyplývá to z výzkumů, jež sledují, co učitelé touží delegovat na AI a myslím, že to může potvrdit každý z nás, kdo pravidelně sedí před hromadou úkolů. Udělala jsem to v tomto semestru? Vypomohla jsem si při hodnocení studentů AI? Nikoli a hned vysvětlím proč.
Report Digital Education Outlook 2026 ukazuje, že učitelé dokážou výrazně zrychlit slovní hodnocení pomocí AI, aniž by to mělo negativní dopad na kvalitu zpětné vazby z pohledu studujících. Má to ale háček. Nejde jednoduše nechat hodnocení vygenerovat. To, kde delegování zpětné vazby doopravdy funguje, je příprava vyučujících před tím než vznikne samotný text hodnocení. Obvykle to zahrnuje formulaci kritérií pro hodnocení; škály, pomocí, kterých se kritéria vyhodnocují a přípravu textu pro každou škálu. Jinými slovy, vyučující si nejprve musí postavit (a otestovat) systém, který chystá podklady. Samotné hodnocení, aby z hlediska studující mělo motivační a formativní charakter, pak vyučují formuluje až o polovinu rychleji právě s podporou tohoto systému, nikoli prostým generováním. Co tedy rozhodně nedělat? Rozhodně se vyvarujte delegovat to, co je na vzdělávání nejcennější, a to formativní vztah se svými studenty.
Co mně osobně pomáhá ustát různé změny?
Co pomáhá mně hledat si svůj styl a řídit, kým chci být, když svět úplně nečeká? Teď třeba texty Terezy Matějčkové, které dává k dispozici ke svému podcastu Pravda neexistuje? na Forendors. Tato filosofka před Vánoci psala o důležitosti opakování. Nejen Vánoce se opakují. Opakuje se celá řada věcí každý den, každý týden, každý měsíc, každý rok. Občas se to zdá rutinní, občas je to uklidňující. V každém případě jde podle Matějčkové o důležitou (filosofickou) kategorii, na níž se zakládá to nejdůležitější, co se ve světě i v životě odehrává. Život se žije v opakování, kterými se všechno originální a inovativní teprve prověřuje.
Druhá myšlenka, která se mnou rezonuje, pochází od antropoložky se specializací na umělou inteligence, Sary Polak. Vyšla v rámci článku o genderové propasti ve využívání AI v posledním Respektu. Sara se tu zamýšlí, proč ženy globálně využívají AI méně než muži (přibližně o 20 %). Říká: „V zemědělských společnostech byly ženy často hlavními správkyněmi potravinových zásob a lokálních zdrojů. Archeologické a etnografické záznamy ukazují, že právě ony bývaly opatrnější při zavádění nových plodin a technik – ne proto, že by odmítaly inovace, ale proto, že hlad, kolaps zásob nebo degradace půdy dopadaly primárně na jejich odpovědnostní sféru.“ Co si z toho beru? Že být opatrnější, držet se toho, co funguje a investovat energii tam, kde to dává smysl, je naprosto ok.
—-
Tohle je EdTech Newsletter, pravidelné psaní do e-mailové schránky o technologiích ve vzdělávání a o všem, co k tomu patří. A já jsem Klára Pirklová, autorka tohoto newsletteru, holka z e-learningu a máma 4 školáků. Dnešní newsletter odchází na 5150 e-mailových adres.
Co aktuálně nabízím:
Otvírám únorovou školu learning designu: oproti jiným svým službám zde více zdůrazňuji navyšování kvality vzdělávání a budování systémů, které skutečně šetří čas a energii (nejen na oko).