Milé čtenářky, milí čtenáři,
jaký byl váš rok 2024? Umíte se podívat na to, co se povedlo a nepovedlo s jistou zvídavostí? Co se o sobě nového dozvídáte?
Já se ohlížím zpětně pravidelně, ale letošek je přeci jen v něčem jiný. Oči mi otevřelo rozhlasové povídání Martiny Noskové o denících. Deník ona považuje za důležitý nástroj sběru dat o sobě. Tedy není důležité jen to, co si člověk nějak pravidelně někam zapisuje, ale zejména to, co se o sobě dozvídá při zpětném pohledu.
Podle mě je celkem zajímavé tahle kvalitativní data o sobě doplnit nějakými kvantitativními, a že jich je. Přesně to tedy dnes provedu. Projdu si své různorodé zápisky, ale také digitální nástroje, které denně používám, a uvidím, co zajímavého se o svém roce 2024 dozvím.
Zkuste to samé. Možná se dozvíte něco nečekaného.
Happy reading,
Klára Pirklová
P.S. Chcete si osvojit kompetence learning designerů v intenzivním programu za zlomek ceny? Ale pozor, dotaci 82 % můžete využít jen při přihlášení do 13. prosince.
Jako srnka v tryskáči
Procházím svůj Google kalendář a přehledy aktivit v Toggle. Vybavuje se mi přirovnání, které používá moje kolegyně: “jako srnka v tryskáči”.
Z Google Maps je jasné, že jsem toho nejvíc nacestovala mezi Prahou a Brnem. Spotify hlásí, že jsem u toho naposlouchala 609 hodin hudby, a to zejména svých sing-along interpretů. Vystoupila jsem na 16 konferencích, odučila 1 univerzitní kurz a odbavila zakázky pro 5 dalších subjektů. Ze záznamů také vyplývá, že jsem naběhala 520 km, odbaletila 39 hodin a přečetla 25 knížek. Čtení jsem ale v srpnu zařízla a od té doby nic. Aha.
V deníku z kraje roku čtu, že jsem se chtěla letos hlavně naučit lépe psát. Subjektivně usuzuji, že se to povedlo. Napsala jsem 23 blogových příspěvků, scénáře pro 2 pětihodinové online kurzy a 1 knížku. V létě jsem k tomu přihodila, že se chci zlepšit ve výzkumnických dovednostech a začala si vést data analytický učební deník. Má 23 záznamů a monitoruje dvě desítky hodin studia z různých online kurzů a dalších zdrojů. Pokračovat chci v obojím.
Hodně jsem se letos věnovala mladým dospělým, které jsem vedla jak profesně, tak v některých osobních tématech. Hodně času jsem strávila se svými dětmi a jejich vrstevníky. Přijala jsem funkci ve školské radě. Na oplátku se mi dostalo skvělého duchovního doprovázení, které nese své plody.
Hodně času jsem ale také strávila u zubaře (a hodně za to zaplatila), nezdravě moc hodin na sociálních sítích a také sezením v autě. Měla bych zase začít číst.
Jako Aurora na lesním koncertě
Byla bych napsala jako Alenka v říši divů, ale od chvíle, kdy jsem viděla toto video, už říkám jen Aurora na lesním koncertě. Na lesním koncertě se k této norské zpěvačce nečekaně připojí mužský sbor. V tu chvíli její výraz zrcadlí čiré nadšení a radost ze spolupráce. Kdybych se uměla tvářit jako Aurora, tvářím se tak celý rok.
Po letech, kdy jsem práci dělala převážně v sólo režimu, se letos ve státní správě postupně učím vést tým lidí, osvojuji si principy leadershipu i odpovědnost za komplexnější projekty. Je to boží, náročné i trochu neuvěřitelné. Celým mě tím provází Byro a také skvělá Pavlína, která mě challenguje víc než kdokoli předtím.
A doma? Doma mě také challengují a podpírají, přenášejí i uzemňují. Z mých deníkových záznamů vyplývá, že nevnímám důležitější a současně náročnější úkol, než je rodičovství. Doma jsem Aurora v říši puberty.
Jako poutník na Caminu
V létě jsme s kamarádkou a dvěma puberťačkami putovaly Portugalskem a Španělskem do Santiaga de Compostely. Když jsem s podzimem vytvářela z fotek tištěná alba, zjistila jsem, že jsem celou dobu byla v offline režimu. Z fotek nelze vyčíst polohu, Google Maps o téhle cestě neví, neobjevuje se v žádných přehledech, jako by nebyla.
Jediné, co naši pouť dokládá, je pár fotek a deník, který jsem si vedla. Číst jej zpětně je vskutku pozoruhodné, zápisky jsou vedené v úplně jiném režimu než ty z běžného dne. Neobjevují se v nich připomínky o dokončených či nedokončených projektech, ani stesky z všedních stereotypních povinností. Jedna celá pasáž se věnuje pozorování přírody, druhá popisu legrační situace, kterou jsme prožily.
Co bych si přála víc i do všedního dne, je být víc jako poutník na Caminu. A to samé bych přála i vám.
Mimochodem, máte pocit, že je až neuvěřitelné, kolik toho ta Klára letos stihla? Schválně, zkuste si takto zmonitorovat svůj rok. Sami uvidíte, jak naplněný dokáže jeden takový rok být.
—-
Tohle je EdTech Newsletter, pravidelné psaní do e-mailové schránky o technologiích ve vzdělávání a o všem, co k tomu patří. A já jsem Klára Pirklová, autorka tohoto newsletteru a také EdTech researcherka, speakerka a troubleshooterka. Dnešní newsletter odchází na něco přes 5100 e-mailových adres.
Zvu vás:
- Do 13.12. můžete získat 82% dotaci na program Learning design pro učitele a lektory.
- Tvoříte novoroční či jarní výzvu? Nechte se pozvat a koukejte mi pod ruce.