fbpx

Píše se rok 1980. Americký písničkář Peter Jones objevuje na půdě svých rodičů v americkém Marylandu zaprášenou krabici s dopisy po pradědečkovi. V sérii dopisů z let 1860-1892 se před ním rozvíjí fascinující příběh jeho irských předků i okolností, za nichž se dostali do Ameriky.

Přes milion emigrantů z Irska

Rok 1855. John Hunt se stejně jako více než milion dalších mladých Irů rozhodne opustit rodné Irsko a odjíždí hledat štěstí do Ameriky.

Irsko se pomalu vzpamatovává z katastrofy, která do dějin vejde pod názvem Velký hladomor (The Great Famine). Země je chudá, plně závislá na sezónní úrodě brambor. Nepříznivé počasí v letech 1845 až 1849 způsobí rozšíření ničivé plísně bramborové. Obchod se zahraničím skomírá a lidé hladoví. Během tohoto období zahyne na milion obyvatel z 8 milionového Irska.

Další milion mladých lidí pak emigruje do Anglie či Ameriky. Jedním z nich je právě i John Hunt a jeho bratři. John míří do Ameriky, bratr Michael do Anglie. V rodném městě Kilkelly na západním pobřeží Irska zůstává jejich sestra Bridget a stárnoucí rodiče.

Negramotný Byran

Bratři posílají domů peníze. Jejich otec jim na oplátku posílá dopisy se zprávami z jejich rodiště. Otec se jmenuje Byran a je negramotný. Dopisy píše s pomocí učitele z místní školy, jehož jméno je Pat McNamara. Diktuje mu novinky o narozeních, sňatcích i úmrtích v rodině a zprávy o meziroční úrodě brambor. Posílá dopisy pravidelně mezi lety 1860-1892.

Michael se z Anglie vrací domů, kupuje půdu a rodiče zabezpečí. Bridget se vdá za Patricka O`Donnela z Kilkelly a mají spolu 6 dětí. John se ožení, narodí se mu 4 děti a v Americe zůstává.

Poslední dopis, který Johnovi přijde, je z roku 1892. Píše jej třetí z bratrů. Informuje Johna, že otec zemřel. Do poslední chvíle byl prý Byran veselé mysli a měl se dobře. „Hodně o tobě mluvil a volal tvoje jméno,“ píše bratr. A dodává: „Oh, why don’t you think about coming to visit. We’d all love to see you again.“

Osud dopisů z půdy

John Hunt se do Irska pravděpodobně již nikdy nevrátil. Stejně jako stovky tisíc dalších Irů. Jeho potomci se usídlili v Marylandu. Dopisy strčili do krabice a schovali na půdě.

Když je o necelé století později našel Johnův pravnuk, písničkář Peter Jones, rozhodl se rodinnou historii vtisknout do písně.

 

A tak ji napsal. Jednu z nejhezčích irsko-amerických balad.

Jmenuje je Kilkelly, Ireland.

 

Příběh jsem minulý týden v poupravené podobě vyprávěla svým studentům – začátečníků a mírně pokročilým. Anglicky samozřejmě. Moc se jim líbil. Příběh si poslechli, pak jsme pracovali s baladou samotnou. Následovaly komunikační hry a hravý dril. A na konci lekce byli studenti sami schopni příběh vyprávět. Nikoli složitě. Úplně jednoduše. Prostřednictvím jazyka, který se jim bude hodit, až si budou anglicky objednávat kafe či vyprávět o své zemi. To je storytelling v  praxi. 

 

Mimochodem, pokud se vám líbí irská hudba, doporučuji tohle album. Kilkelly, Ireland je na něm taky.