Storytelling v hodinách angličtiny je něco jako vydatné zalévání květin. Když najdete tu správnou míru, květinám se bude neskutečně dařit.
V dnešním článku se s vámi chci podělit o svou zkušenosti s využitím příběhů v hodinách věčných začátečníků.
Vyprávění příběhů rozvíjí porozumění
Na začátku rovnou řeknu, že mě ke storytellingu přivedl přístup k výuce jazyků, který se v odborné literatuře nazývá Comprehensible Input, česky “srozumitelný jazykový projev učitele“.
Comprehensible Input je založený na jednoduchém předpokladu. Aby studenti mohli jazyk vstřebávat efektivně, potřebují si jej naposlouchat. Aby z poslechu ale něco měli, potřebují mu rozumět.
Učitel tedy nemůže na studenty spustit smršť slov a vět, nýbrž musí chytře a efektivně rozvíjet tzv. teacher`s talk.
Příběhy na míru
Vyprávění příběhů je jedním z technik tohoto přístupu. Příběhy, stories, totiž poskytují učitelům úžasný manévrovací prostor pro rozvoj teacher`s talku.
A to je přesně to, co potřebují tzv. věční začátečníci. Věčnými začátečníky mám na mysli studenty, kteří přicházejí do hodin angličtiny po letech stagnace. V minulosti se jazyk již učili, možná dokonce i docela intenzivně, ale nikdy nepřekonali pasivní znalost jazyka, a proto nebylo jak jazyk udržovat.
S těmito studenty mám bohaté zkušenosti. Velmi často mají poměrně širokou slovní zásobu a dokonce se i orientují v gramatice. Často však nejsou schopni jediné věty.
Příběhy jim mají co nabídnout. Konzistentní a plynulý jazykový projev. Zajímavý a poutavý materiál. Prostor pro živou interakci v rámci k jasně daných hranic.
Digitální storytelling
Storytelling je metoda, která dodává obyčejnému materiálu šťávu. Vlastně se vůbec nemusí jednat o nějaké velké příběhy se složitou zápletkou. Příběhem se v ústech učitele může stát cokoli, co je studentovi nějak blízké.
Dospělé často vtáhnou do děje příběhy zajímavých lidí z různých koutů světa. Kulturní či zeměpisné zajímavosti. Zrovna tak ale mohou být zajímavá vyprávění všedního dne, výměna zkušeností, povídání o organizaci času, o práci, volnočasových aktivitách apod.
Se svými studenty do hodin ráda zapojuji digitální technologie. Může to vypadat tak, že student vypráví na videu o svém dni či nafotí věci běžné potřeby a jejich využití pak v hodině komentuje. Já zase třeba natočím běžný úklid, vaření či jinou běžnou činnost a postup komentuji. Jazyk vyprávění je tak jednoduchý, že studenti rozumějí 80-90% toho, co říkám. Často je vyprávění uskutečněno formou drilu a společné interakce.
Velké a spletitější příběhy ale s věčnými začátečníky objevujeme také. Využívám k tomu vysoce kvalitní krátké animované filmy, často ověnčené různými cenami. Využívám také expedice z aplikací Tour Creator či Google Earth.
Převyprávím příběh a co dál
Příběh je výborným základem, který vám umožní zapojit se do angličtiny všemi smysly. Tím to ale nekončí. Na příběh lze totiž navázat nespočet dalších aktivit.
Já ráda používám aktivity jako Scavenger Hunt, Who Am I, Chatterbox, Drawing Dictation a další hry, které jsou de facto formami hravého drilu. Ráda studenty také zapojuji do jednoduchých debat o příběhu. Ráda je nechávám příběhy dotvářet a přetvářet podle svého.
Ptáte se, jak může věčný začátečník z nuly najednou převyprávět příběh? No a v tom je právě ten trik. Může, protože mu k tomu prostřednictvím příběhu, hravého drilu a správného kladení otázek dám přesně ten jazykový materiál, který potřebuje. Dodávám materiál a také povzbuzuji. A studentovo sebevědomí roste.
Student, který do první hodiny přijde s tím, že se bojí anglicky vyslovit jedinou větu, po pár hodinách opravdu srozumitelně a plynule vypráví příběhy. A přitom zjišťuje, že umí použít svůj hlas a že skrze něj ledasco dokáže nejen v angličtině.