Milé čtenářky, milí čtenáři,
včerejší zakončení semestru se studenty KISKu mi zase jednou otevřelo oči. Mladí lidé nepotřebují slyšet, jak jde všechno do háje. To je jim úplně k ničemu. Užitek mají z toho, když vidí, jak se s výzvami dokážeme sami popasovat. Jestli od nás vzdělávacích autorit vůbec něco potřebují, tak navnímat, jak manévrujeme vlastním životem.
I s touto myšlenkou píšu ohlédnutí za druhou polovinou roku 2025. Pokusím se nasdílet, na čem jsme pracovala a co mi dělalo radost, ale zároveň nemalovat věci na růžovo. Ač se to optikou Instagramu může jevit jinak, život růžový není. Je lepkavý, chaotický, nepřehledný. Současně ale není full of doom, jak se snaží zdůrazňovat někteří nově zvolení politici. Můj uplynulý půlrok byl poskládán z letních deštivých dní ve Skotsku a podzimních vycházek v Anglii, z běhacích dostaveníček u Labe či nových piruet v baletu. Ale taky z tabulek, žádostí o dotace, neúspěšných jednání či psychoterapeutických sezení.
Co jsem uplynulý půlrok dělala a komu za to děkuji, o tom níže.
Klára Pirklová
P.S. Chcete vystoupit na konferenci Učíme jazyky ONLINE 2026? Termín pro přihlašování je prodloužen do konce prosince: Call for papers.
Jedna Klára, více židlí
Sedím na více židlích, to je ale stejné už mnoho let.
Pracuji jako projektová manažerka na Národním pedagogickém institutu. Mám skvělý tým a boží témata. Usazování v manažerské roli s sebou nese porodní bolesti, to ale nic nemění na tom, že tahle práce je moje velká radost. Za příležitost děkuji Ondřeji Neumajerovi a Lence Urbanové.
Učím na Katedře informačních studií a knihovnictví na FF Masarykovy univerzity. Vedu tu flipped classroom v předmětu Learning design: teorie a praxe. Oproti loňsku se mi letos lépe dařilo vytěžit potenciál převrácené výuky. Neskutečně mě baví esprit studentek a studentů. Za příležitost děkuji Petru Škyříkovi a Michalu Černému.
Další činnosti jsou hodně různorodé. Vyberu tu nejvíce časově náročnou a současně nejzajímavější. Podařilo se mi během r. 2025 naplnit čtyři běhy kurzu Learning design pro učitele a lektory a čerpat na ně dotace z Úřadu práce. Třetí a čtvrtý běh byly vyloženě za odměnu, kouzlo opakujících se kurzů. Jsem na sebe pyšná, že jsem se naučila vyřizovat dotace. Upřímně děkuji všem úřednicím ÚP, které se mnou měly nervy (a naopak).
Práce, kterou nikdo nežádá
Moje guilty pleasure je práce, kterou nikdo nežádá. Třeba EdTech newsletter, články do akademických časopisů, články na portál rvp.cz. To jsou činnosti, za které mi nikdo neplatí, ale mně dávají tak velký smysl, že je přesto dělám. Psaní je pro mě stále zásadní nástroj osobního rozvoje. Pomáhá mi reflektovat zkušenosti, které by bez psaní zůstaly skutečně jen prereflektivní. Psaní je pro mě v pravém smyslu ekvivalent přemýšlení. Dlouhodobá vize je tedy jasná. Ráda bych, aby se postupně odborné či akademické psaní stalo součástí mé pracovní náplně.
Velkou vzpruhou v tomto smyslu byl writing retreat na severu Anglie. Během čtyř dní jsem proseděla nějakých 20 hodin v tichu u počítače (a napsala velký kus rigorózní práce). Přesto jsem byla nabitá jak žárovka. Pravidelné střídání hlubokého soustředění, svižných procházek a debat naprosto sedly mému rytmu a povaze. Chci jet znovu.
Ohledně rigorózní práce, mám ji rozpracovanou a čekám, až nějaká katedra informačních studií vyhlásí rigorózní řízení. Mrk, mrk.
Reality check
Kombinovat více prací je trochu na palici. Hlídám si, aby všechny dohromady nepřesáhly úvazek 1,0, ale někdy se to nedaří. Vykrývám to různě. Pracuji z domu, tím odpadá dojíždění. S domácími pracemi to nepřeháním, což má tedy různé konsekvence, ale ta příjemná je, že 4 z 6 členů domácnosti vaří. Když vůbec nestíhám, vstávám hodně brzy ráno.
Abych si udržela elán, chodím do posilovny a na balet, pravidelně běhám a chodím. A čtu, to je zásadní indikátor spokojenosti. Když přestanu číst a začnu místo toho po večerech masivně skrolovat, vím, že je všechno špatně.
Moc ráda trávím čas s mladými lidmi včetně svých dětí. Nechávám se nakazit jejich živostí a vtipem. Letní pochod přes West Highlands s puberťáky byla čirá radost. Putování krajinou Rychlebských hor s mladšími kluky ani nejde popsat slovy. Stejně ráda chodím do kroužku pletení v kavárně. Baví mě poslouchat rozhovory starších žen, čerpám z jejich nadhledu. Nejlepší zakončení týdne je večeře s manželem (nevím, proč na to vždycky na nějakou dobu zapomeneme).
O čemu píšu a mluvím
Jsem expertka na EdTech a moje expertíza spočívá v mezioborovosti. To se celkem jasně vyjevilo v uplynulém roce. Vedle lektorek a lektorů masivně přibylo školení a mentorování lidí z IT, service designu, státní správy či marketingu. Školení pro #HolkyzMarketingu patří mezi mé nejhezčí letní povinnosti (chystáme další).
Stále se nejvíc věnuji formátům e-learning a webinář. S nimi se pojí také témata informačních systémů a learning analytics. Za nové vhledy do práce se vzdělávacími daty vděčím Tomáši Markovi a Michalu Koláčkovi z kurzu KISKed (byť ten kurz teda strašně flákám).
Data se dobře hodí i k novému tématu vzdělávacích AI asistentů. Zatímco v předchozích formátech jsem pevná, kolem tohoto našlapuji opatrně. Čtu, chystám se na praktický MOOC a zkouším vlastní experimenty. Jít v EdTechu pomaleji se vyplácí.
Vedle toho si mě našlo téma AI gramotnosti, která (prorokuji) bude velkým tématem následujícího roku. V té souvislosti bylo velmi milé pozvání od Romana Zaorala z České křesťanské akademie v Olomouci na debatu o AI a spiritualitě. Bezva bylo připravovat workshop k etice práce s AI pro učitele na DigiSeč. Milé je přizvání od Heleny Lipkové na Odborné fórum ÚISKu, také k tématu AI gramotnosti.
Nejde všechno do háje
Svět možná teď aktuálně není úplně v pořádku, potýká se s různými lokálními i globálními krizemi (či dokonce polykrizí). To ale neznamená, že jde vše do háje. Z uplynulého půlroku si díky psychoterapiím nesu jedno velké uvědomění. Život je boží a jde žít naplno i přes různé krize. Krizím se totiž nejlépe čelí právě naplněným životem.
V mém případě se velmi osvědčuje mít možnost se na ten prereflektivní zmatek dívat s odstupem. Některé věci se v pomyslném zpětném zrcátku totiž zrcadlí jinak, lépe, s větší něhou vůči sobě sama. Skvělá zpráva je, že v lednu vyjde tahle boží ohlížecí kniha Martiny Noskové a Lucie Jarkovské. (Ano, už ji mám objednanou.)
Takže se zbývá zeptat: Jak bude vypadat vaše letošní ohlédnutí?
—-
Tohle je EdTech Newsletter, pravidelné psaní do e-mailové schránky o technologiích ve vzdělávání a o všem, co k tomu patří. A já jsem Klára Pirklová, filosofka + pedagožka + informační specialistka (jo, studovala jsem fakt dlouho). Dnešní newsletter odchází na 5070 e-mailových adres.
Co stojí za pozornost:
Podzimní škola: Lektorské miniprojekty: Lektorujete a chcete si udělat pořádek v e-mailu, zlepšit své dovednosti v time-managementu a projektovém řízení? Koukněte na tenhle projekt.
Čtete EdTech newsletter rádi? Archiv najdete zde.
Anebo jej přepošlete svým známým. Přihlásit k odběru se mohou zde.