Milé lektorky, milí lektoři,
„education is broken, let`s fix it,“ zní z rozhovorů s šéfy technologických gigantů. Reprodukují ho v různých obměnách velká jména jako Mark Zuckerberg, Elon Musk, Salman Khan, Sebastian Thrun a další.
Narativ rozbitého vzdělávání, které potřebuje opravit, však není přítomný pouze v marketingové komunikaci big techu. Jak ukazuje zpráva UNESCO o vzdělávání v pandemických letech, narativ záchrany skrze technologie je přítomný i v zásadních politických rozhodnutích. A má rozsáhlé dopady.
Dnešní EdTech Newsletter #50 poukazuje na mýtus o spásné moci technologií ve vzdělávání.
Nereprodukujete jej nevědomky také?
Vaše
Klára Pirklová
[1] Big tech zachraňuje vzdělávání
Trvá zhruba 10 000 hodin, než se člověk stane kvalifikovaným odborníkem. Tento počet odpovídá 5 letému magisterskému studiu za předpokladu, že jeden kredit vyvažujeme 30 hodinami studia. Přesně tak dlouho trvá, než se z nadšence pro vzdělávání stane odborník na vzdělávací proces, učitel.
Big tech má ale rád zkratky. Není tedy divné, že se ke vzdělávání na globálních konferencích vyjadřuje Elon Musk, který právě otevřel další školu pro své děti. Na odbornost se v tomto případě zase tolik nehraje, stačí zapálení pro věc. Možná takové tendence najdeme i v jiných oborech, vzdělávání ovšem nadšence z technologických firem vyloženě přitahuje.
Je celkem známý fakt, že kdo o tématu málo ví, ten se v něm cítí sebevědomě, říká se tomu Dunning-Krugerův efekt. Experti velkých technologických firem jsou odborníci na technologie, to jim nelze upřít. Zřejmě ale o vzdělávání vědí hlavně to, co jim zrovna přijde vhod. Jako třeba, že je nutné jej opravit.
[2] Narativ pozoruhodně nenápadný
Vedle výrazu education is broken dominují ve vyjádřeních slova jako disrupce, revoluce, záchrana či oprava. Ze studie zaměřené na obsahovou analýzu textů vyplývá, že se tyto výrazy objevují nejen v marketingových prohlášeních, ale i v seriózních výzkumech. Magazín The Atlantic zase upozorňuje, že se narativ o rozbitém vzdělávání vyskytuje také v prohlášení politických elit.
Proč jsou taková prohlášení problematická? Je zjevné, že tady už nejde jen o pár nevinných výroků či obrazných přirovnání. Celkem nenápadně a jen tak mezi řádky se tu během určité doby zjevil celkem silný a stabilní narativ. Ten je složený nikoli z ojedinělých slov a metafor, nýbrž tvoří celý a velmi propracovaný příběh, celý mýtus o spásné moci technologií ve vzdělávání.
[3] Narativ přítomný v důležitých rozhodnutích
V 50. letech psal o takovém novém typu mýtů francouzský filosof Ronald Barthes. Bylo to v době, kdy ve Francii vstoupily reklamy masivněji do veřejného prostoru. Nový mýtus byl pro něj typem příběhu, který je sice skrytý, ale mívá poměrně zásadní dopad na naše rozhodování. Barthes například uvádí, že kvůli reklamě na tekutý prací prášek francouzské domácnosti odmítaly kupovat sypké prací prášky a dodavatelé se tomu musely přizpůsobit.
Rozhodování v případě pracího prášku mívá dopad maximálně do dalšího praní. Pokud se ale určitý mýtus uchytí ve vzdělávání, konsekvence lze očekávat podstatně razantnější. Výše zmiňovaná zpráva UNESCO uvádí, že přehnaná důvěra v technologie měla prokazatelně negativní dopad na školáky v době globální pandemie. Kdybychom bývali technologie ve vzdělávání viděli kritičtějším okem, bývali bychom dělali rozhodnutí jiná, píše se ve zprávě.
[4] A co na to odborníci?
Když jsme v mýtu naplno ponořeni, je poměrně těžké jej zahlédnout, říká také Barthes. Když se podíváme do databáze odborných textů, téma spásné síly technologií ve vzdělávání už trochu tematizované je, ale zatím celkem okrajově.
Už několik let o něm píše kritický pedagog Martin Weller, kritiku pozoruhodně čteme i u Marka Prenskyho (autora pojmu digitální domorodci). Naopak, řada odborníků narativ rozbití a záchrany naopak reprodukuje. Ve svých TED Talks tak činí odborníci na vzdělávání Chris Lehmann či Ashley Costello. Nepřekvapivě se podobný narativ objevuje i v souvislosti s umělou inteligencí ve vzdělávání.
Ať už o vzdělávání přemýšlíme jakkoli, je dobré občas se na své myšlenky podívat s odstupem. Nenasedáme příliš na nějaký typ narativu? Nežijeme v představě, že je vzdělávání rozbité? Nebylo by vhodné vykročit trochu stranou tohoto proudu?
Shrnutí:
1) “Education is broken” je silný a stabilní narativ.
2) Promítá se do důležitých rozhodnutí.
3) Nereprodukovat ho znamená jít proti proudu.
—-
Tohle je EdTech Newsletter, pravidelné psaní do e-mailové schránky o technologiích ve vzdělávání a o všem, co k tomu patří. A já jsem Klára Pirklová, autorka tohoto newsletteru, holka z e-learningu a máma 4 školáků. Názory v newsletteru jsou moje vlastní a nereprezentují nikoho jiného. Dnešní newsletter odchází na 5095 e-mailových adres.
Co nabízím:
Chystáte se na nový školní rok? Nachytřete se.
Chcete se potkat? Přijeďte na srpnový Učíme jazyky NETWORKING do Prahy.
Stáhněte si moji novou knížku: Learning design pro učitele a lektory