Milé lektorky, milí lektoři,

víte, za co vám studenti či zadavatelé vzdělávání platí?

Platí vám za informace? Za vaši schopnost je předat? Za vaše osobité uchopení tématu?

Dnešní newsletter je o hodnotě vnímané zákazníkem (CPV) a specifikách služeb v oblasti vzdělávání.

Vaše

Klára Pirklová

P.S. Zvu vás na webinář s názvem Learning design pro učitele a lektory. Na řadě praktických příkladů vám ukážu tři techniky, jež vám pomohou poskytovat vzdělávání jako dobrou službu.

[1] Hodnota služby = přínos pro zákazníka

V marketingu se používá takový termín, customer perceive value (CPV), který ukazuje, že hodnota služby se měří v první řadě přínosem pro zákazníka. Pokud se bavíme o vzdělávacích službách, hodnotu pro zákazníka neurčuje množství informací, materiálů a úkolů, které od vás student dostane, nýbrž proces, kterým jej vedete k žádoucímu cíli. Pokud se tedy jako lektor specializujete na přípravu ke zkoušce (jazykové, maturitní apod.), student vám nebude platit za balík úkolů, které si pro něj připravíte, ale za proces a hmatatelný progres, kterým ho ke zkoušce povedete.

[2] Studenti neplatí za informace

U vzdělávacích služeb, které nejsou postavené na hmatatelném produktu typu sluchátka do uší, mobil do ruky apod., platí ještě jedno pravidlo. Byť zákazníkům poskytujete informace, zákazníci vám za informace neplatí. Pryč jsou doby, kdy lidé pociťovali nedostatek informací a byli ochotni platit za jejich zpřístupnění. Dnes je informací všude dost. Studenti ve vzdělávacích službách dnes platí primárně za vzdělávací proces, kterým je provádíte. Platí vám za službu, jejímž prostřednictvím je potkáváte právě tam, kde právě jsou. Přidanou hodnotou, kterou si nevygooglí, je právě tento krok vstříc jejich aktuálnímu status quo.

[3] Ani zadavatelé neplatí za přenos informací

Pokud pracujete ve veřejném školství či v korporátu, máte co do činění nejen se studenty (žáky), ale také se zadavatelem. V případě školství je zadavatelem Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), které reprezentuje vzdělávací politiku České republiky. Víte, kolik korun z veřejného rozpočtu je využito na vzdělávání jednoho žáka na jeden školní rok? Podle odhadů je to 120-150 tisíc korun.* Co za tyto peníze očekává od veřejného školství český stát? Nejpozději od kurikulární reformy v roce 2004, kdy se upustilo od osnov, rozhodně neočekává přenos informací. Naopak očekává rozvoj kompetencí, které umožní zvládnutí komplexních situací ve společnosti. Podobně jako korporát tedy ani školství již není zaměřeno na přenos znalostí, nýbrž je orientováno na činné působení těch, kteří jím prošli, a tedy dopad do praxe.

[4] Za co tedy zákazníci platí?

Zákazníci ve vzdělávání (ať už v roli studenta či zadavatele) platí v první řadě za vaši učitelskou a lektorskou expertízu. Za vaši kompetenci dávkovat obsah a náročnost postupně. Za srozumitelné instrukce a úkoly, které vedou k cíli. Za vaše osobité pojetí tématu, ke kterému jste se dopracovali zkušeností a její reflexí. A platí vám také za vaše nadšení a schopnost jej kolem sebe šířit.

Shrnutí:

1) Studenti neplatí za informace.
2) Ani zadavatelé neplatí za přenos informací.
3) Zákazníci platí za to mezi řádky.

*Tato čísla vyplývají z debaty mezi radním Patrikem Zandlem a vysokým úředníkem MŠMT Janem Mušutou.

—-

Tohle je EdTech Newsletter, pravidelné psaní do e-mailové schránky o technologiích ve vzdělávání a o všem, co k tomu patří. A já jsem Klára Pirklová, autorka tohoto newsletteru, holka z e-learningu a máma 4 školáků. Dnešní newsletter odchází na 5170 e-mailových adres.

Co nabízím:

Chcete nabízet vzdělávání jako službu? Přijďte na webinář.

ODEBÍREJTE #EDTECH NEWSLETTER.