fbpx

Bloomova taxonomie je klasifikační systém vzdělávacích cílů. Systém navrhl tým pod vedením Benjamina Blooma v roce 1956. Cílem bylo klasifikovat vzdělávací cíle – od těch, které vyžadují myšlenkové operace nižšího řádu – jako třeba zapamatování si něčeho nového až po vrchol, jímž je hodnocení informací a syntéza.

Bloomova taxonomie prošla řadou revizí a nejnověji se mluví Bloomově digitální taxonomii, která myšlenkové operace promýšlí v kontextu digitálních kompetencí.

Podle Bloomovy digitální taxonomie mluvíme o 6 vrstvách: Pamatování / Chápání / Aplikace / Analýza / Hodnocení / Tvorba

Myšlenka je taková, že nižší formy myšlenkové práce navazují na ty vyšší. Operace nižšího řádu jsou spojené s pamětí a dekódováním viděného a slyšeného. Teprve poté je možné problémy analyzovat či aplikovat. Hodnocení, porovnávání, kreativní práce s informacemi pak leží na pomyslném vrcholu. 

Učitelům, kteří plánují a realizují hodiny ve škole, se doporučuje formulovat a realizovat aktivity napříč celým spektrem Bloomovy taxonomie. 

    Zdroj: E-learningové materiály k předmětu Pedagogická psychologie pro informační specialisty.

       

      Otázka: Co můžeme říct o Bloomově taxonomii, nahlížíme-li jí optikou studenta s dyslexií?

      Jak píší Kormos & Smith, dyslexie je záležitost dekódování viděného a slyšeného. Dekódování jednotlivých znaků (či zvuků) úzce souvisí s krátkodobou pamětí a automatizací rozpoznávání důvěrně známých znaků. Dyslektici se přitom potýkají se sníženou kapacitou krátkodobé paměti.

      Problémy jim tedy nečiní pouze čtení, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale také si mohou hůře pamatovat fakta, mít o něco větší problém orientovat se v čase. Pro děti může být obtížnější pamatovat si násobilku, řešit matematické úlohy, které vyžadují zapamatování si několika faktů naráz. 

      A toto jsou další nejazykové obtíže, se kterými se také podle Kormos a Smith, mohou potýkat dyslektici:

      “Problémy s hrubou motorikou a koordinací. Problémy s udržením pozornosti. Obtíže s řízením času a organizací práce. Obtíže s automatizací nových dovedností.” (Kormos, Smith, s.33).

       

      Otázka: Pokud mají dyslektici problémy se čtením, jak to ovlivňuje (či neovlivňuje) myšlenkové operace vyššího řádu (jako je analýza, aplikace, hodnocení, tvorba)?

       

      V sekundární literatuře o dyslexii se obvykle dočteme, že dyslektici mají obtíže nejen se čtením, nýbrž i s myšlenkovými operacemi vyššího řádu.

      Jak čteme u Kormos a Smith, za problémy dyslektiků stojí snížená kapacita krátkodobé paměti, která se manifestuje u různých lidí různými způsoby. Nejobvyklejší způsob manifestace dyslexie jsou skutečně problémy se čtením. To je také nejčastější příčina, která pomůže obtíže u dětí pojmenovat.

      Jak ale uvádějí dále nejen autorky Kormos a Smith, ale také Konyndyk, dyslektici nejen že jsou s pomocí schopni svá omezení kompenzovat, ale skutečně se podle těchto autorek mají s odvahou pouštět i do těch nejvyšších pater.

      Kormos, Smith i Konyndyk jsou specialistkami na osvojování cizích jazyků u dětí a studentů s dyslexií a jinými poruchami učení. Své studie píší z perspektivy, v nichž není ani špetka pochybnosti, že by dyslektici neměli uspět . Všechny tři zkoumají a hledají cesty, jak jít dyslektikům naproti.

      Za primární považují kompenzovat konkrétní individuální obtíže (zrakové rozlišování, sluchové rozlišování, krátkodobá paměť, pravolevá orientace, spolupráce ruka-oko…). Vedle toho dyslektikům a jejich učitelům ukazují cesty pro vlastní sebeřízené učení.

      Konyndyk ve své knize vyzdvihuje roli multisenzorického učení a sebereflektivního deníku. Kormos a Smith poukazují na motivaci a vedení dyslektiků k vlastnímu systému v učení.

      Ze zkušeností s vlastními dyslektickými dětmi mohu dodat, že velkou roli v učení – ať už jde o kompenzaci či hledání vlastních cest – hraje intenzivní interakce dítěte s učitelem, rodičem či specialistou.  Jen z této interakce lze totiž pořádně zjistit, jak přesně se manifestují obtíže u daného dítěte a jen v ní lze hledat, jak dítěti pomoci si najít vlastní cesty.

       

      Reference:

      KONYNDYK, Irene Browen. Foreign Languages for Everyone: How I Learned to Teach Second Languages to Students with Learning Disabilities. Edenridge Press LLC. 2012. ISBN 1937532909 (e-book).

      KORMOS, Judith, SMITH, Anne Margaret. Teaching Languages to Students with Specific Learning Differences. MM Textbooks. Channel View Publications. 2012. ISBN-13: 978-1-84769-619-9 (e-book)

       

      PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NEWSLETTERU.

      Tématem newsletteru jsou trendy ve vzdělávacích technologiích, lektorské i digi tipy, online vzdělávání. 

      Jste úspěšně přihlášeni k odběru newsletteru.