Digitální technologie nahrávají těm, kdo se v cizích jazycích nijak zvlášť nevyžívají.
Nechte mě dnes tuhle myšlenku trochu rozvést.
Cizí jazyk jen pro vybrané
Když se v 19.století začínalo s organizovanější formou výuky jazyků, učilo se gramaticko-překladovou metodou. Vypadalo to tak, že se překládaly dlouhé texty klasické literatury. Komu taková metoda nahrávala? Zejména lingvistům, kteří se jazykem prostě rádi probírali tak nějak od přírody. Trochu nešťastně se mnohde touto metodou učí dodnes. Nic proti překladům, většině studentů tento způsob však ani trochu nenahrává. Hlavní roli tu hraje jazyk, druhotnou roli student.
Celé 20.století se snažilo tyto role prohodit. Metod a technik se za tu dobu rozvinula celá řada a některé jsou opravdu dobré. Nechte mě vyjmenovat jenom pár z nich -komunikativní metoda, task-based approach, story-based approach, silent way, total physical response, direct method, comprihensible input, participatory method a celá řada dalších.
Cizí jazyk pro každého
Evropská unie v polovině 90.let vypracovala plán, podle kterého by každý občan Evropy měl v nejbližších desetiletích mít snadný přístup dokonce ke dvěma cizím jazykům. V Evropě dnes chceme cizí jazyk pro každého, bez ohledu na přirozený talent. Jak toho dosáhnout?
Po učitelích se chce, aby ke studentům přistupovali individuálně. Aby brali v úvahu jejich přirozené talenty. Chce se po nás, abychom hledali různé cesty, různé přístupy. A tady, prosím, na scénu přichází ony zmiňované digitální technologie.
V dobách koronaviru se ukázuje, jak velkou úlohu v naší společnosti ve skutečnosti digitální technologie hrají. Kdyby karanténa přišla před deseti lety, zřejmě bychom se se studenty nemohli setkávat přes videokonference typu Zoom, ani bychom nemohli využívat Google Classroom.
Avatar a jiné vychytávky
Vedle toho tu jsou ale další nástroje. Takové, které umožňují, aby byl slyšet hlas všech studentů. I těch, kteří jsou nesmělí a potřebují více času. I těch, kteří nejsou motivovaní. Nebudu vám tu teď vyjmenovávat všechny audio a video platformy, které stojí za vyzkoušení. Představím vám dnes jednu z mých osobně nejoblíbenějších: Voki.com.
Voki.com je platforma, která umožňuje nahrávat hlas a k tomu vytvořit vlastního avatara. Avatara, tedy své digitální alter ego. Z pohledu jazykového učitele je význam avatara nesmírný. Avatar pomáhá personalizovat působení v digitálním prostoru. Pomáhá používat hlas, aniž by to působilo anonymně, ale ani příliš osobně. Zastupuje místo tam, kde v běžné komunikace pomáhá mimika a gestikulace. Ale pomůže i tam, kde váš hlas potřebuje podpořit. A navíc: je to velmi zajímavá zkušenost, kterou ocení děti i dospělí.
Mimochodem, avatar, kterého vidíte výše, je můj osobní avatar. Jmenuje se Mama Bear. Občas jeho prostřednictvím posílám studentům zprávy. 🙂
Aby váš hlas byl slyšet
V digitálních nástrojích dostáváme do ruky nástroje, které umožňují, abychom my či naši studenti mohli jazyk prozkoumat v různých jeho polohách.
Nejen jako lingvistickou záležitost, ale i jako dorozumívací prostředek, jako zážitek s psychologických přesahem, jako mezikulturní zkušenost, jako zajímavé vystoupení z komfortní zóny.
Digitální technologie jsou prostředkem pro inkluzi. Otevírají cestu k cizímu jazyku i těm, kteří k jazykům přirozeně netíhnout, kteří mají vypěstované zábrany, kteří potřebují více času či kteří prostě potřebují změnu.
Aby byl slyšet hlas každého studenta. To je z mého pohledu naprosto klíčová věc. Klíčový cíl, kvůli kterému stojí za to vložit do digitálních technologií svou důvěru.
A tak. Zajímá vás nějaká konkrétní platforma? Chcete rozvíjet nějakou konkrétní jazykovou dovednost a tápete, jaký nástroj použít? Napište mi o tom na info@klarapirklova.cz