S novým rokem jsem si naordinovala nový zvyk. Ráno se místo mých oblíbených šatů obléknu do běhacího a po vyexpedování dětí do školních institucí vyběhnu.
Běh nikoli pro běh samý
Prvních pár minut je hrozných, ale pak vběhnu do lesíka a skrz stromy začne problikávat vycházející slunce.
Neběžím daleko. Za chvíli se vracím k autu. Nasedám. Jedu domu. Uvařím si kafe, popadnu knihu a vlezu do vany. To všechno než odbije 9 hodin.
Taky se vám zvedá žaludek, když někdo začne o novoročních předsevzetích? Mně dost, protože na novoroční předsevzetí nevěřím. Věřím ale v nové začátky.
Můj běžný den začíná v šest a končí po desáté večer. Mezi tím je plno práce. Starám se o domácnost, o děti, mám podnikání a vedu neziskovou organizaci. Dopoledne věnuju práci, odpoledne dětem a večer buď učím nebo randím s manželem.
First Things First
V angličtině existuje takové spojení, které mám velmi ráda:
FIRST THINGS FIRST.
První věci první. Anebo taky: Nejdřív to, na čem skutečně záleží.
Od té doby, co jsem matkou, mám na prvním místě svoji osobní spokojenost.
Kdo jste matky, určitě mi dáte za pravdu, že spokojená matka = spokojené dítě. U velké rodiny se tohle násobí.