Uvažujete o tom, že byste v budoucnu vyslali děti na studia do zahraničí? Mám pro vás jednu krutou pravdu. Škola je na to pravděpodobně nepřipraví. Příprava zůstane na vás.
ANGLIČTINA na prvním stupni základních škol
Jsme šestičlenná rodina, máme čtyři děti. Dvě z nich jsou již školou povinné a navštěvují spádovou školu v místě našeho bydliště. Angličtinu mají od první třídy. Každé pololetí si z ní přinesou jedničku, na rozdíl od češtiny či matematiky. V naší domácí přípravě hrají naprostý prim právě čeština a matematika. Škola na ně klade velký důraz. Angličtina zaujímá spíš postavení oddychového předmětu, hned vedle výtvarky, hudebky či pracovních činností. Z rozhovorů s učiteli i rodiči vím, že to není ojedinělý případ.
Souhlasím se školou, že se děti na prvním stupni potřebují naučit dobře číst, psát a počítat ve své mateřštině. Zejména z hlediska úspěšnosti v dalším vzdělávání. Nicméně, právě ze stejného důvodu, jímž je plynulá návaznost na druhý stupeň, by se z mého pohledu jazykáře, měla angličtině přikládat na prvním stupně mnohem větší pozornost, než se tak děje třeba právě v naší škole.
ANGLIČTINA ve škole může být prioritou a zároveň zábavou
Udělit angličtině na prvním stupni větší prioritu, tím rozhodně nemyslím začít dávat horší známky či vyvolávat zbytečný nátlak. Takový přístup nikam nevede v žádném předmětu. Mám na mysli takový způsob výuky, který dá JASNĚ NAJEVO, že angličtina ve škole není jen tak. Naopak, že je to předmět, který nás poměrně zásadně vybavuje do života. Ve smyslu: “Ano, děti. Tím jazykem budete za pár let skutečně mluvit.”
Kvalifikovaný učitel angličtiny ví, že existuje nespočet inovativních metod, které umí ponechat prvek hry a zábavy a zároveň s dětmi potřebný jazyk drilovat.
ANGLIČTINA = hard skills
V českém státním školství, jak se často opakuje, chybí dostatek kvalifikovaných učitelů angličtiny. Zejména pak na prvním stupni. Odtud možná přichází ona tendence postavení angličtiny ve vzdělávací systému zlehčovat.
Není vůbec náhoda, že mnoho dětí na druhém stupni ZŠ s angličtinou bojuje. Požadavky na ně totiž vůbec nejsou malé. “Národní plán výuky cizích jazyků” jasně definuje úroveň znalostí žáka na konci prvního stupně. Měl by dosáhnout úrovně A1 podle Evropského referenčního rámce pro jazyky. To znamená, že by měl umět povědět odkud je, o své rodině, o svých koníčcích. Měl by být schopen popsat svůj den od rána do večera, pohovořit o svém bydlišti. Měl by dokázat základně interagovat s cizincem, tj. pozdravit, poděkovat, požádat, ale také dát instrukce při orientaci ve městě, říci, co chce, kam jde, co plánuje. To není úplně, málo, že? Žádný čajíček, nýbrž tvrdé hard skills.
Jak můžeme pomoci my RODIČE?
Pokud je angličtině věnována dostatečná pozornost, páťák tohle s přehledem zvládne. Pokud ne, bude na druhém stupni bojovat. A pokud nechytne dobrého učitele ani tam, bude bojovat ještě dlouho.
Trochu se obávám, že jazyková příprava dětí v české státní škole je stále přenechána hlavně rodině. Rodina rozhoduje, jak velkou prioritu bude angličtina v životě dítěte mít.
Ano, můžete dětem najít soukromého učitele. Osobně jsem ale velkým příznivcem společného učení dětí a rodičů. Máte-li možnost mít zkušeného lektora, který bude chodit učit děti k vám domů a dovede do výuky zapojit i vás rodiče, využijte ji. Jste-li odhodláni učit jazyk dítě doma – po desetiminutovkách denně – ještě lépe. Deset minut denně má neskonale větší efekt než hodina týdně.
A co ta budoucnost v zahraničí?
Krutá pravda je, že mnohem častěji než bychom si přáli, si musíme dítě na budoucnost v mezinárodně propojeném světě připravit sami, škola to za nás nejspíš fakt neudělá.