fbpx

Native speakers? Rychle pryč (Lekce 7)

 

Dobrý den, jsem Klára. Lektorka, která miluje inovativní a zážitkové metody ve výuce angličtiny. Prožít si angličtinu, dostat ji pod kůži, to je, o co mi jde. A divili byste se, jde to i online.

Když se svých studentů zeptám, co jim v jazyce nahání největší hrůzu, většina z nich řekne, že hovor s rodilým mluvčím, tedy native speakerem.

Když se zeptám proč, odpovědi už se liší. Třeba: nebudu mu rozumět. Nebo: budu se před ním připadat hloupě, že komolím jeho rodný jazyk. Nebo: na rozdíl od jiných cizinců, rodilý mluvčí zaručeně pozná každou moji chybu. Anebo dokonce: protože on je ze Západu a já z bývalého východního bloku.

Těch důvodů je víc a mívají společného jmenovatele. Prostě máme pocit, že rodilý mluvčí má přístup k něčemu, k čemu my ne. Že snad stráží klíče od velmi vzácného pokladu, který já nikdy nebudu moci získat.

Všimli jste si někdy té zvláštní kombinace úcty a zároveň posvátné hrůzi vůči native speakerům jazyka, který se snažíte naučit? To už není jen strach z jazykových chyb, to je prostě strach neurčité povahy, strach z cizího obecně. A na ten si každý musí najít svůj vlastní fígl.

Já vám poradím ten svůj.

Pamatujete si, jak jsme v druhé lekci hovořili o extrémně monolingvním prostředí, které panuje v České republice? Ano, na evropské poměry patříme mezi země, kde je malá šance přijít přirozeně do kontaktu s jiným jazykem než češtinou.

Představte si ale, že existují země, které jsou na tom po jazykové stránce PODSTATNĚ hůře. Ani ne tak z hlediska multikulturního, avšak z hlediska motivace. Zcela paradoxně to jsou Spojené státy Americké a Velká Británie.

Taky vám spadla brada? Mně až na zem. Ovšem průzkumy hovoří jasně. Přibližně 80% Američanů by se v cizí zemi nedomluvilo jiným jazykem než anglicky. Ve Velké Británii je to číslo o trochu menší. Asi 62% lidí, kteří při cestování musejí spoléhat jen na svůj mateřský jazyk. Dovedete si to představit? Takových kultur žije v těchto zemích, takových příležitostí. Ovšem pramalá motivace vykročit z té své anglické bubliny.

A teď další překvapení. Víte, kolik takových lidí, kteří umí pouze česky, žije u nás? Teď vám spadne brada podruhé, tak jako mně. Těch lidí, kteří se v cizině nedomluví jinak než česky je pouze 27%. Vážně! Pouze 27% vedle těch 73%, kteří se dovedou domluvit německy, rusky, anglicky, francouzky, polsky či jinými jazyky.

Takže: Kdo by si před kým vlastně měl připadat hloupě? A připadá si? Zkuste si odpovědět sami.

Ano, pustit se do hovoru s rodilým mluvčím na poprvé, na podruhé či na potřetí může být zkouška. Možná něco jako přechodový rituál, anglicky rite of passage, a ty snadné nejsou. Možná to budete muset prodýchat, možná si v tom budete připadat sami, možná se budete škvařit ve vlastní šťávě. Ale stačí zkusit to párkrát a zjistíte, že vůbec o nic nejde. Že je to vlastně úplně v pohodě.

Ehm, že byste do toho i šli, ale vlastně nemáte rodilého mluvčího kde potkat?

Tak o tom zase zítra v epizodě Jak cestovat bez cestování.

Zdraví,
Klára