fbpx

Anglicky se učím už dlouho, ale pořád nemluvím (Lekce 6)

 

Jmenuji se Klára Pirklová a jsem lektorka angličtiny. Mám za sebou deset let studií v oboru a na tři tisíce odučených hodin angličtiny. Převážně mírně a středně pokročilých studentů mezi třicítkou a sedmdesátkou. A většina z nich přišla do mých hodin s tím, že se anglicky učí už opravdu dlouho.

Patříte také mezi ty, kteří se učí anglicky mnoho let a přitom máte pocit, že pokroky jsou minimální? Nebojte se, neobhajuji metody jako anglicky plynně za 3 týdny či angličtina bez práce. Na druhou stranu vím, že i pár týdnů intenzivnější práce dokáže divy.

Hned vám řeknu proč.

Rada Evropy před lety vypracovala dokument nazvaný Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Rozlišuje 6 úrovní znalosti cizího jazyka – A1, A2, B1, B2, C1, C2.

Na úrovni A1 se student zvládne představit, rozumí základním pokynům a má vůli v cizím jazyce kooperovat. Na úrovni A2 umí student povyprávět o své minulosti i svých plánech, dovede říct co potřebuje, dovede pomoci druhému apod. A2 je úrovní mírně pokročilého studenta. V našich podmínkách absolventa základní školy. Úroveň B1 znamená posunout se od mírně pokročilého ke středně pokročilému mluvčímu, který dokáže v cizí zemi řešit každodenní situace, mluví o svých zkušenostech, snech, ambicích i názorech. Na úrovni B2 je student již pokročilý. Na této úrovni začíná mluvit spontánně a s vyšším stupněm plynulosti řeči. Konverzace s rodilým mluvčím probíhá o mnoho snadněji než doposud. B2 je úrovní maturitní zkoušky či certifikátu FCE. Úrovně C1 a C2 jsou úrovně vysokoškolských studentů filologie a rodilých mluvčích, ty proto necháme stranou.

Dostat se z nuli na Bčko zabere studentovi přibližně 600 hodin s dobrým učitelem. To je hodně, že?

Nicméně, mám pro vás dobrou zprávu: většina studentů angličtiny v České republice už je na úrovni A1 či A2. Tedy, ve skutečnosti už znáte poměrně vysoký počet slovíček, máte nějaké základy gramatiky, orientujete se v tématech jako je rodina, denní rutina, práce, škola, dům, město apod. Jen to nedovedete uvést v život.

Proč? Protože naučit studenta mluvit vyžaduje mnohem pokročilejší strategie než jej naučit slovíčka či gramatiku. Proto mají tihle studenti, a možná právě i vy, mluvení o několik úrovní níže než zbytek své angličtiny. Možná právě proto máte pocit věčného začátečníka, který se nemůže hnout z místa.

Dá se s tím něco udělat? Dá se s tím HODNĚ udělat. Tzv. věční či falešní začátečníci jsou moje neoblíbenější kategorie. Jsou totiž schopni z trochou vnitřního drivu, který spolu vykutáme ze země, udělat za krátký čas velké pokroky.

Hodně pomáhá učit se pro začátek celé fráze. Automatizovat si je, jak jsme si už říkali. Také to risknout a trochu blafovat. Pomáhá číst a poslouchat hudbu a vybírat si úryvky, které se vám líbí, a ty si pak přeříkávat nahlas. Pomáhá mluvit se studenty, kteří jsou na tom podobně jako vy. A pomáhá najít si učitele, který ví, co potřebujete. No, a v neposlední řadě dost pomůže zbavit se strachu z native speakerů.

K tomu ale zase až zítra.

Zdraví,
Klára